Historie sjezdového lyžování:

Prvotní pohyby na sněhu byly na sněžnicích. Používali je už lidé ve Skandinávii 2500 let př.n.l. Dnešní sjezdové lyžování má počátky v 19. století, kdy  vynalezl Nor Sondre Norheimov (nazýván také otcem moderního lyžování) vázání. Tento druh vázání byl s volnou patou - telemark. Tento název pochází z kraje Telemark, kde Sondre žil. V průběhu  19. st. došlo lyžování do alpských zemí, kde se technika přizpůsobila vysokohorskému terénu. Sjezdové lyžování vzniklo jako druh zimní zábavy. Je mladší než běh na lyžích i skoky na lyžích, ale o něco starší než akrobatické lyžování.

Mezinárodní lyžařská federace (FIS) vznikla roku 1924. Poprvé se alpské (sjezdové) lyžování dostalo na olympiádu v roce 1936. Světový pohár se jezdí od roku 1967.
 

   

         

 
 

Vodní lyžování je poměrně mladý sport, jehož první záznamy pocházejí z USA. V roce 1925  se zasloužil Newyorčan Fred Waller o konstrukci a patentování prvních vodních lyží. K přelomové události došlo v roce 1928 v Miami na Floridě, kde na první veřejné exhibici odvážlivec Dick Pope veřejně předváděl první skoky na lyžích z dlouhého nakloněného můstku, tím vznikla disciplína skok. V Evropě první záznamy pocházejí z Francie z roku 1929.

V roce 1939 byla založena první Asociace vodního lyžování v Americe. Během 30. let v USA a Evropě se objevují první záznamy o figurální jízdě.
Druhá světová válka přerušila založení světové federace a až v roce 1946 byla založena Mezinárodní unie vodního lyžování.

Začátky v Čechách
První informace o pokusech vodního lyžování pochází z roku 1955. Místí učitel školy ve Vranově nad Dyjí jezdil na tamější přehradě  s žáky sportovního kroužku na dlouhých lyžích za malým parníkem. V roce 1967 bylo zaregistrováno 42 oddílů s 1840 členy v bývalém ČSSR. K velkému úpadku vodního lyžování, téměř o 33%, došlo v 70. letech minulého století.